[ Pobierz całość w formacie PDF ]
.Kdy~naveèer pøiala s pole, zalézala zas do koutù stavení, jako bytam kdesi hlídala pøed svìtem zlatý kvìt atìstí.Aby øekl pravdu, mìl nìkdy pøed svatbou Adam obavy, jakbudou spolu vycházeti matka a ~ena.Ale ukázalo se, ~ese spolu srovnaly a `edorová dìlala, jako by mladé nevìstytu ani nebylo anebo jako by tu bývala ode dávna.Nicse nezmìnilo, `edorová neustoupila od svého a mladá, po-znavai ji, ani se nepokouaela jí to bráti.Nenadìlaly spolu øeèívíc ne~ syn s matkou nebo staøí mezi sebou.Bylo nepocho-pitelnou událostí, která se stala v~dy jen za dlouhý èas, ~ese matka `edorová vypravila do mìsta.A tato událostse stala, jeatì nebyl mìsíc od svatby.Pøiaedai, podala ne-vìstì nìco zabaleného v papíøe. Tu máa ode mne, øekla, a nehledíc si toho dále, zaalado komory, pøestrojiti se.Byla to událost jeatì pamìtihodnìjaí ne~ vlastní výprava mat-ky `edorové do mìsta.Kdy~ mladá vyprostila balík od pro- vázku a papíru, rozbalila se pøed ní krásná kazajka, jeatì vo-nící novotou.Od té doby mohl být `edor syn ji~ zcela bez starostí.Na konec brambor pøialy deatì, ml~né, aedivé a studené.Hory dýmaly, zatím co oraniatì a rozkopaná pole po avábcemìkla a syrovìla.Západy slunce bývaly smutné, mraènatése ~lutým pøísvitem, který dlouho civìl na proláklinách kraje.Veèerní vítr si osvojil huèeti.Z toho se rodil øíjen, mìsíc záøivých stromù a jasných hvìzd.Pøialo zase nìco dní sluneèných.V nedìli odpoledne bylna pobo~nosti jen `edor otec.Mladý se ~enou vyalis rozsívkou na zahradu, aby oèesali jabloòové atìpy, staréstromy nemìly letos ovoce.Mìla nastavený klín pod malými atìpy a házel ji dolù jablka,kdy~ nestálo za to, pøepásati se pro nìkolik plodù plachtou.Slunce jí svítilo do vlasù, s nich~ shrnula aátek.Byla nyní pl-nìjaí v tìle, ne~ kdy~ si ji bral.Stále jeatì bránil jí ostych svì-øiti se mu, ale kdy~ spala vedle nìho a nevìdìla o tom, pøejeljí lehounce rukou po ~ivotì.Jásal v duchu.Neøekl nic.Poèkejme si schválnì, kdy a sjakou sama zaène, ostýchavá.Jednou s tím pøijíti musí.Díval se na ni nyní se ~ebøíku a usmíval se, ~e byl den takmìkký a jasný.Kdy~ byli chvíli tiae a náhle se jí na nìco ptal,seznal, ~e za tu dobu, co mlèeli bloudila v myalenkách bùhvíkde a proè.Usmíval se, mlèel, vìdìl o pøíèinì zamyalenosti.V týdnu se pøipravovali k setí, on vláèel, ona tloukla hroudy.Upachtila se za chvíli.Skrývala pøed ním to èasté ochabnutísil, ale on se opìt jen usmíval, neøekl, ~e ví, hovoøil s konìm,nezaèal, ten tyran, ani slovíèkem jí nepomohl. At jen sama pøijde, øíkal si.Uvidíme, kdy a s kterého kon-ce zaène. *Nedalo mu to, kdy~ byl venku a pøemýalel, zatím co dálkyse tak otvíraly, nemìl stání, cítil to v sobì, ~e se jeatì jednou,jeatì naposled, na rozlouèenou s tímto létem, tak podivuhod-ným, musí vydati na toulky, jak chodíval.Kdy~ to rozva~oval, jíti v nedìli dopoledne na pobo~nost ane-bo se vydati na Poludnicu, byl a~ sám sebou pøekvapen, jaknepatrnì se to v nìm ozývalo, býti v holých stìnách baptistic-ké modlitebny, místo v chrámu pøírody.Vypadalo to, jako byvychladávala jeho nábo~enská posedlost, která ho hnala kdysia~ mezi Va~ce èi pøialo toto chvilkové ochlazení pøirozenýmpochodem po tak vydatném vítìzství v Lúèkách?V nedìli ráno vzal do jedné kapsy chléb a do druhé plátsýra a vyael z domu.Na pastvinì za vsí bylo ticho.Chybìlo tustádo hus a stádo bravu.Bodický mele v baráku z posledního.Jen Hrivnák je nezmar, jeho biè vìènì bude práskat na krajilesa mezi klinkajícími kravskými zvonci.A~ se znovu narodí,bude zase pást tento èlovìk a stále budou hory a stáda. Dobrý den! , volal na Hrivnáka. Dej Pánbùh! U~ brzy pøestanete vyhánìt, he? No, jeatì nìjaký týden poèítám! A zjara zas znova? Zjara zas znova. Od kraje lesa bylo `edorovi stoupati.Chodník se plazil chví-lemi lesem, chvílemi po pastvinì mezi stránì tiae zaèal zpí-vati hlas zvoneèkù ovèích.Tichounce jako zpívání pramene.Chvílemi, kdy~ zavál vítr nebo kdy~ nebyla pøeká~kou nìja-ká stìna, zesílil se urèitìji.Také hlas pastýøù bylo slyaeti.Takto v~dycky bude, hory a mu~i a støíbøitì mìkká melodie stád. Adam pìainou stoupal vzhùru a zastavoval se v~dy po nì-kolika krocích, rozhlí~eje se kolem.Byl ji~ pod høebenem Kon-èitého vrchu.Ticho a moøe lesù, zprohýbaných v hory a údolí!Dole byla lesní prt , odboèující k lúèské kolibì.Kdy~ z jara tuali s Pavlem Mudronìm a Janem Petrovièem, rozmýalelse tehdy Jano, nemá-li se jít rozlouèiti s otcem a bratry.Pa-vel zapadl jako kámen do moøe a Jano? A jací to bývali ka-marádi, ti tøi.`el nyní z nich sám.Také Adam `edor, vezme-li se to ko-lem, není u~ ten, jaký býval.Tøi chlapci se tenkrát rozeali.Pakpøialo letoaní léto.Pak letoaní podzim.Vzhùru pìainou ael nynímu~, stíraje stoupáním pot s èela, man~el mladé ~eny, rolníkz Lúèek.Bylo k poledni, kdy~ stanul na Poludnici.~lutavé podzimníslunce stálo nad ním.Rozhlí~el se mlèky se zatajeným de-chem.Ruce mu visely volnì vedle tìla.V modlitebnì slýchával mluvit o symbolech.Kdy~ je o nichøeè, nic urèitìjaího necítil teï Adam, ne~ ~e se dostává k své-mu poledni.A zas tu táhl po vrcholcích vítr jako tehdy na jaøe a zas tusídlil velký, tísnivý mír.Pruh pová~ského údolí se táhl z dálkydo dálky se skupinami a skupinkami lidských bydliae, s útr~kylesù, vlnami polí, s páskami cest a øíèek a ~eleznice, s nád-herným tokem Váhu uprostøed
[ Pobierz całość w formacie PDF ]